Zbraň je v pouzdře uložena od krajní pozice ústím hlavně dopředu přes uložení ústím hlavně kolmo dolů až po opačný náklon - tedy hlavní směřující za střelce. Jen pro upřesnění - vždycky se bude jednat o opaskové vnější pouzdro na straně silné ruky.

Jaké uložení zbraně je tedy to správné?

Chronologicky vzato asi první byla rychlá pouzdra s náklonem mírně dozadu za střelce. Bylo to v druhé polovině minulého století, kdy dominovala kožená pouzdra a začal se z důvodu rychlosti tasení prosazovat přechod od tehdy v civilu dost rozšířených podpažních pouzder k pouzdrům opaskovým. Tato opasková pouzdra byla většinou opatřena zabezpečovacím páskem přes kohout s rychlootevíračem, takže bylo nutné položit ruku na zbraň, palcem odjistit rychlootevírač a zbraň tasit. V té době se teprve rodilo IPSC a podobné disciplíny, takže se jednalo o víceméně civilní pouzdra, civilní oděv a situace, s nimiž jste se mohli setkat v běžném životě. Byly také jiné střelecké pozice, než dnes. Na ohrožení reagoval střelec intuitivně jakýmsi přikrčením a pak teprve tasil svou zbraň a rozjel obrannou akci. Z hlediska této optiky je skutečně opaskové pouzdro s mírným náklonem hlavně dozadu zcela namístě. Kromě toho tento sklon pouzdra umožňuje nejvyváženější pozici zbraně na opasku, takže ji v takovém pouzdře můžete dlouho a relativně pohodlně nosit. Z hlediska rychlé sportovní střelby, kdy startujete ve vzpřímeném postoji, to rozhodně není ideální sklon, protože musíte silnou ruku v zápěstí nepřirozeně zalomit dozadu, zbraň poněkud toporně tasit z pouzdra, zápěstí srovnat do osy předloktí a pak je teprve zbraň schopná začít účinně střílet.

Druhou možnou polohou zbraně v pouzdře je ústím hlavně kolmo dolů. V současné době asi ideální kompromis pro praktický život. Zbraň je rychle a snadno dosažitelná silnou rukou v jakékoliv pozici - ať už stojíte zpříma nebo jste přikrčeni za nějakým krytem nebo jste nuceni tasit za volantem auta, připoutáni k sedačce bezpečnostními pásy. Zbraň je dokonce relativně dobře dosažitelná i slabou rukou v případě, že máte silnou ruku zraněnou. To je však praktický život a nikoli sport. Z hlediska rychlého tasení při plnění disciplín rychlé sportovní střelby je tento náklon zbraně možný, ale také není úplně ideální, protože přece jen dochází k popsanému zalomení ruky v zápěstí, i když v menší míře, než jako v předchozím případě.

Třetí popsanou možností je sklon zbraně v pouzdře ústím hlavně dopředu před střelce. Pro civilní nošení zbraně je to pozice nesmyslná, ale pro sportovní rychlou střelbu asi ta nejlepší. Paže je před startem volně podél těla, předloktí se vnitřní stranou lehce dotýká pažby zbraně. Po startovním povelu jde ruka jednoduše přímo vzhůru na pažbu zbraně, aniž by se musela jakkoliv ohýbat v zápěstí. Řádně uchopí zbraň (naražení do pouzdra) a krátkým pohybem nahoru ve směru osy předloktí ji tasí z pouzdra. Zbraň už je ve správném úhlu vůči ruce a není třeba dělat jakékoliv dodatečné opravy směru v zápěstí. Nyní už zbraň nejkratší cestou navedeme na terč atd.

Samozřejmě je nutné sklon nepřehnat, aby zbraň v pouzdře nemířila daleko před střelce a nevytvářela kolem něho nebezpečný prostor. Ideální je, aby pomyslná přímka vedená osou hlavně zbraně uložené v pouzdře protínala podložku, na níž střelec stojí, maximálně ve vzdálenosti cca 100 - 150 cm od osy jeho těla.

Dne 19.10.2024 se v Kadani konala každoroční soutěž pořádaná Společností českých střelců - Lounský revolver. Původně se tato soutěž konala vždy v Lounech, ale po zákazu střelby velkorážnými zbraněmi na lounské střelnici se všechny akce, pořádané SČS, musely přesunout na okolní střelnice spřátelených klubů.

Startovat se smělo pouze s revolverem s hlavní do délky 6".

První disciplínou byla mířená střelba 5+20 ran na zelený terč 135P na 25 m, druhou disciplínou byla rojnice 10 poprů ve vzdálenosti 20 - 30 m a třetí disciplínou Domino (10 terčů popr ve dvou zástupech po 5 figurách postavených tak, že teprve po zasažení čelního popra se odkryje další atd.) ve vzdálenosti 15 - 30 m. U obou posledních disciplín se od bodového zisku odečítal spotřebovaný čas.

Konečné umístění: 1. místo - Svatopluk Kolařík ml., 2. místo - Pavel Vlk, 3. místo - Jan Kvoch, všichni z SČS Louny.

Pouzdra na krátké zbraně prošla dlouhým vývojem. Od pouzder z předminulého století na perkusní revolvery (známé především z westernů) přes různá podpažní a opasková pouzdra (viz detektivky z minulého století) až po nejmodernější a nejmódnější současná opasková pouzdra z kydexu. Zdálo by se, že kydex je naprosto ideální volba, ale jako všechno na světě má své přednosti, ale také nedostatky. Proti kydexu stojí pouzdra z kůže, materiálu, který se používal několik staletí a vždycky fungoval velmi dobře. Trochu stranou stojí pouzdra látková z nylonu.

V tomto článku se pokusím porovnat pouzdra z uvedených materiálů a najít jejich přednosti a nedostatky.

Prvním typem jsou nylonová pouzdra. Jejich hlavní předností je cena. Kromě toho, že jsou levná, jsou i pohodlná, protože se dobře přizpůsobí svému majiteli. Jsou také lehká. Z nylonu lze vyrobit prakticky jakékoliv pouzdro - podpažní, opaskové vnitřní i vnější, kotníkové atd. Často je nacházíme u policejních složek. Nevýhodou nylonových pouzder je jejich omezená životnost a především nutnost zbraň v pouzdře zajistit - většinou pojistným řemínkem přes kohout zbraně. Látka je totiž hladký materiál, který téměř neklade při vytahování zbraně odpor, takže bez pojistného řemínku hrozí ztráta zbraně. Při tasení však musíme pojistný řemínek odjistit a tím ztrácíme drahocenný čas, protože v sebeobranné situaci hraje roli každý zlomek vteřiny.

Druhým typem jsou kydexová pouzdra. Jedná se pouzdra z odolného plastu vytvarovaného zatepla na konkrétní typ zbraně. Materiál je to omezeně pružný a tvrdý. Výhodou je jeho odolnost, dokonale chrání zbraň před mechanickým poškozením. Zbraň také dokonale zapadne do prolisů - tedy do svého tvaru. Není třeba ji jakkoli jinak dodatečně jistit a přitom je dobře zabezpečena před ztrátou a umožňuje rychlé tasení bez jakýchkoliv přídatných operací, jako je odjišťování pouzdra. Tvrdost pouzdra je rovněž dobrá vlastnost, pokud dojde na extrémní obrannou situaci, kdy máte zraněnou a nepoužitelnou ruku a musíte pistoli přebít pouze zbývající rukou. Konkrétně se jedná o natažení závěru, i když je to hypotetická situace, protože u moderních zbraní zůstane po posledním výstřelu závěr v zadní poloze a stačí ho spustit dopředu pouze  stlačením záchytu závěru. Závěr lze tedy nouzově natáhnout opřením hledí o něco tvrdého - tedy kydexové pouzdro. Tvrdost kydexového pouzdra je však někdy i nevýhodou. Především se nikdy tvarově nepřizpůsobí majiteli, je tedy poněkud nepohodlné a pokud ho budete nosit denně řadu hodin, může být dost nepříjemné. Další nevýhodnou vlastností je, že i po kratším používání ošoupe zbraň. Někomu to vadí, někomu je to jedno, to už nechám na vás. Negativní vlastností je také to, že při tasení je kydexové pouzdro poněkud hlučné, takže zbraň nelze tasit naprosto potichu.

Třetím typem jsou kožená pouzdra. Kůže je tradiční přírodní materiál, který velmi dobře chrání zbraň před mechanickým poškozením a velmi dobře se dlouhodobě pohodlně nosí, protože se tvarově dokonale přizpůsobí svému majiteli. Pokud je kožené pouzdro tvarované podle zbraně, není nutno je vybavit pojistným řemínkem, protože tvarování zajistí "zaklapnutí" zbraně do pouzdra podobně jako je tomu u kydexového pouzdra. Zbraň je navíc do vylisovaného tvaru zatlačována tahem opasku, jehož utažením nebo povolením lze korigovat odpor pouzdra proti vytažení zbraně. Kůže je ke zbrani šetrná, takže k eventuelnímu oblýskání hran může dojít až po dlouhodobém užívání pouzdra. Životnost koženého pouzdra je velmi dlouhá, dá se počítat na desítky let. Údržba je nulová, stejně jako u kydexu. Nevýhodou kožených pouzder je nasákavost vlhkosti, ovšem jen pokud pouzdro necháme dlouhodobě v silně vlhkém prostředí. Pokud tedy shrneme uvedené poznatky - kožené pouzdro se dlouhodobě dobře nosí, je pohotové (není třeba odjišťovat řemínky), tasení zbraně je tiché a vůči zbrani je šetrné.

Ještě pár slov k typům pouzder. V detektivkách agenti někdy používají efektní podpažní pouzdra - dobře to vypadá a člověk vypadá jako borec. Jenže na denní nošení nejsou příliš pohodlná a hlavně jsou pomalá a poněkud nebezpečná. Jen si přestavte proces tasení zbraně z podpažáku: ruka jde dlouhou dráhou přes celé tělo ke zbrani a pak stejnou cestou se zbraní zpět, aby střelec zamířil před sebe. Dlouhá dráha stojí cenný čas. Navíc zbraň v podpažním pouzdře je zpravidla zajištěna proti vypadnutí nějakým pojistným systémem, který je třeba před vyjmutím zbraně odjistit, takže další časová ztráta. Při vytasení opíše zbraň vodorovný úhel 90° a může "přejet" přes nezúčastněné osoby, což je velmi nebezpečné, kdyby došlo k nechtěnému výstřelu. Proto se v poslední době používají zásadně opasková pouzdra. Pouzdro je na straně silné ruky (u praváků pravačka, u leváků levačka), dráha ruky k pouzdru je velmi krátká, pouzdro se nemusí rozepínat a rovněž dráha zbraně "před sebe" je také velmi krátká, nehledě na to, že zbraň od začátku míří ve směru hrozícího nebezpečí.

Umístění opaskového pouzdra a jeho sklon jsou také velmi důležité. Musí být umístěno na straně silné ruky, jak už jsem předeslal, ale tak, aby byla zbraň dosažitelná i slabou rukou, pokud by došlo ke zranění silné ruky a vy museli tasit nezraněnou slabou rukou. Sklon pouzdra má být ideálně nulový nebo má být pouzdro mírně předkloněno. Nulový sklon je ideální kompromis pro tasení kteroukoliv rukou. Slabý předklon zase umožňuje zbraň v pouzdře lépe vyvážit, umožňuje pohodlnější nošení a zbraň je lépe tasitelná slabou rukou. 

Pokud někdo z vás střílí revolverem rychlé disciplíny, jistě již řešil problém rychlého přebití. 

Technika přebíjení se liší podle toho, zda revolver přebíjíte klipem - věnečkem nebo rychlonabíječem - speedloaderem.

Revolvery na pistolové náboje (9x19 a 45 ACP) se přebíjejí náboji, upnutými ve věnečku. Je to velmi rychlé přebití, protože pistolové náboje jsou relativně krátké (je tam malý rozdíl v poměru průměr náboje k jeho délce) a lze je ve věnečku do válce "hodit". Pokud má střela ogivální tvar, je velmi vysoká pravděpodobnost, že náboje vklouznou do válce bez problému, pokud se i jen velmi přibližně trefíte do komor. Smůla je, pokud náboje trefí přesně příčky mezi komorami. Tomu se dá ale zabránit tak, že dáte věnečku při přebíjení mírnou rotaci. Rovněž vybití revolveru je bezproblémové, protože nehrozí, že by některá nábojnice zůstala jen povytažená a musela se z válce dolovat ručně.

Výhodné je držet při přebíjení revolver levou rukou. Palec pravé ruky odjišťuje válec, levá ruka z pravé strany válec vyklopí doleva a levý palec stiskne tyčku vytahovače. Hlaveň revolveru směřuje vzhůru a věneček s prázdnými nábojnicemi vypadne. Následně levá ruka otáčí revolver hlavní dolů a tak nastaví válec pro nabití dalšího klipu. Současně s popsaným vybíjením jde pravá ruka pro další věneček a ihned po otočení revolveru hlavní dolů jej vhodí do válce. Levá ruka zavírá válec do rámu a pravá jde na pažbu. Společně vedou revolver k další střelbě. Celá tato operace je poměrně rychlá, protože dochází ke skládání několika operací v čase. Každá ruka dělá něco jiného, ale obě to dělají současně a tak šetří čas. Tento způsob přebíjení je možný proto, že síla, potřebná k vytažení nábojnic, je relativně malá a může ji provést palec levé ruky.

Revolvery na revolverové náboje (38 Special, 357 Magnum apod.) se musí přebíjet rychlonabíječem. Jedním z nejlepších rychlonabíječů je speedloader zn. Seidler (Rakousko), který je vybaven centrální pružinou a funguje naprosto bezchybně a rychle. Není třeba uvolňovat náboje z rychlonabíječe pootočením centrálního šroubu, náboje prostě stačí zasunout do komor a jejich doražením se aktivuje centrální pružina, která náboje do komor přímo katapultuje.

Technika přebíjení je jiná. Při přebíjení drží revolver pravá ruka a její palec odjistí válec. Levá ruka z pravé strany vyklopí válec doleva a následně energicky klepne dlaní do vytahovače (pozor - s tou silou to nepřehnat, aby vytahovač nepřeskočil vyvýšený okraj dna nábojnic, protože to by znamenalo velkou komplikaci a obrovské zdržení). Při této operaci směřuje hlaveň revolveru vzhůru, aby při vybíjení pomohla i gravitace. Jakmile nábojnice opustí válec, sklopí pravá ruka revolver hlavní dolů pod úhlem cca 45°. Současně jde levá ruka pro rychlonabíječ, zasune a vypustí náboje do komor (upustí rychlonabíječ na zem), zavře válec do rámu a spolu s pravou rukou vedou revolver k další střelbě. Při použití rychlonabíječe bohužel nejde skládat jednotlivé činnosti v čase, protože vyhození prázdných nábojnic z válce musí být energické, což by palec levé ruky zvládal poněkud nespolehlivě. Některá z nábojnic by mohla zůstat trčet ve válci a bylo by nutné ji odstranit ručně, což by bylo další značné zdržení.

Přestože přebíjení rychlonabíječem provádí jen jedna ruka a je tedy pomalejší, než přebití věnečkem, lze tento způsob přebití nadrilovat na překvapivou rychlost. Dobré je udržovat komory v čistotě a používat dobře vyprané až vyleštěné suché nábojnice.

Někteří střelci si nechávají předělávat klasické revolvery (např. SW 586/686) na věnečky a střílejí zkrácené revolverové náboje, ale podle mě je to prznění krásného klasického revolveru, který nakonec půjde i těžko prodat.

Zdravím všechny revolveráře - tedy střelce z revolverů a příznivce revolverů.

Již řadu let střílím z revolverů, vyzkoušel jsem řadu značek, ale nejvíce jsem si oblíbil klasickou značku s dlouhou tradicí - Smith-Wesson. Kdysi se stal synonymem revolveru Colt, ale kvalitou jej předčil právě Smith-Wesson, který se stal na dlouhou dobu symbolem kvality. V současné době tomu tak není, SW téměř zapadl mezi ostatní značky a v současné době produkuje revolvery s průměrnou kvalitou a pokud chcete opravdu dobrý nebo dokonce velmi dobrý kus, je třeba hodně vybírat. Ostatně revolver je třeba pečlivě vybírat vždycky, ať je to kterákoliv značka. Revolver je individualita, při výběru je třeba zohlednit řadu hledisek a vybírat i podle toho, k jakému způsobu střelby bude revolver použit. Zbraní, které splňují téměř všechna hlediska výběru, je opravdu poskrovnu.

Kvalitní revolvery produkovala továrna SW prakticky po celé minulé století, sám jsem se seznámil s revolvery ze 70. let a výše. Byly všestranně pečlivě provedené, od mechanizmu až po krásnou povrchovou úpravu (zpravidla sytý černomodrý brynýr). Ke konci století začala továrna SW vyrábět i nerezové revolvery, které se zbraním z uhlíkové oceli zcela vyrovnaly. V novém tisíciletí začala firma používat i nové lehké materiály, jako je hliníková slitina, titan, scandium apod. zejména u modelů, které byly určeny především pro nošení. To se týká nejen malých revolverů pro sebeobranu, ale i velkých revolverů na ochranu proti velké zvěři.

Ale vraťme se k posouzení kvality. Nejkvalitnějšími revolvery ze 70. let byly SW model 14 "Masterpiece" ("Mistrovský kousek") v ráži 38 Special s hlavní 6", které byly určeny pro přesnou sportovní střelbu, a proto jim byla při výrobě věnována nadstandardní péče. Měl jsem několik těchto revolverů v ruce, všechny měly skvělé zpracování, ale také jeden nedostatek z hlediska jejich použití pro rychlou střelbu - úplně přesně nezamykaly v režimu DA. V SA ano, v DA to už nebylo "to ono". Vyrobit revolver, který by na všech komorách zamykal stejně kvalitně v režimu DA je téměř nemožné, ale přesně tohle hledisko pro mě bylo dost důležité, protože revolvery používám prakticky pouze v režimu DA, a to i při mířené střelbě.

Podle mne úplně nejlepší revolvery od SW pocházejí z 90. let minulého století, ať už to jsou SW 14, 66, 586/686 nebo další modely. Zpracování si nezadá se zbraněmi z již zmiňovaných 70. let, ale navíc je tam poměrně vysoká pravděpodobnost, že budou i dobře zamykat. Sám vlastním dva revolvery SW 14 ráže 38 Spl s hlavní 6" a oba velmi dobře časují a jsou velmi přesné. Pokud střílíte s citem v režimu DA, dokážete spouští pootočit válec další komorou proti hlavni, zaaretovat ho a pak už de facto vystřelit jako v režimu SA, a to na každé komoře. To se dá velmi dobře praktikovat při mířené střelbě. Při rychlé střelbě v akčních disciplínách nemáte čas se se spouští tolik mazlit a právě tam je důležité správné včasné zamykání na každé komoře. Rukama mi prošlo ještě několik dalších kusů SW 14 (většinou tormentovaných v roce 1993) a všechny velmi dobře časovaly. Jednoduše je poznáte podle podhlavňové lišty, která sahá až k ústí hlavně, zatímco starší modely SW 14 mají jen krátkou podhlavňovou lištu, chránící vytahovač.

Z nerezových revolverů jsou zase nejkvalitnější ty, které mají spoušť a kohout s bílou povrchovou úpravou. Vyráběly se pouze v omezeném časovém úseku v 90. letech a po tomto období firma přešla k mramorování spouště a kohoutku a v této povrchové úpravě tyto součástky vyrábí dodnes. Pokud si všimneme vývoje jednotlivých modelů, jsou vyráběny v postupných verzích - např. 686 - 4, 686 - 5 atd.. Čím vyšší číslo za označením modelu, tím vyšší (mladší) verze. Ovšem pozor - nejedná se o technická vylepšení, jak bychom si jistě přáli, ale o zjednodušení a zlevnění výroby, tedy šetření. Všichni si jistě dovedeme představit, jak se šetření projeví na kvalitě výrobku. Nicméně nutno uznat, že i u SW vědí leccos o materiálech, a proto důsledně vyrábějí spouště a kohouty z povrchově upravené uhlíkaté oceli a nedali se zlákat nerezem, jako např. Ruger. Tam se stává, že spolupracující nerezové součástky se začnou zadírat, spoušť ztěžkne a zbraň se postupně stane nefunkční.

Jistým ukazatelem kvality konkrétního kusu revolveru SW je i nenápadné označení WISCHO. Je to název německé obchodní a ladičské firmy, která takto označovala zvláště dobré revolvery SW. Velké revolvery měly kvalitní (tedy z výroby "povedený") mechanizmus, malé obranné revolvery kromě toho i malou odchylku středního zásahu od záměrného bodu (je to neovlivnitelné, protože mají pevná miřidla).

V současné době je SW na úrovni podobných dobrých značek, jako je např. Ruger, ale už nemá prémiové postavení. Pokud chcete dobrý revolver ze současné produkce od SW, je nutno trpělivě a pečlivě vybírat. Bude-li vaše úsilí korunováno úspěchem, budete mít kvalitní revolver od firmy, která má přes všechny kvalitativní peripetie přece jen značný věhlas a dobrý zvuk.